Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deníček klasického pejskaře 1

7. 06. 2017 23:11:57
O tom, jak jsem chtěla klidnou fenku z útulku a místo toho mám štěně loveckýho pejska. Broka. A s příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

Rozhodla jsem se, ze je čas pořídit si psa. Po předchozích zkušenostech jsem byla rozhodnuta, že to bude fena a ze to nebude štěně. Protože na to už fakt nemam znovu nervy, žejo. Pravdepodobně zase knírač nebo podobný plemeno, takový to klidny, co s nim neni úplně problem. Protože přiznejme si, nejsem úplně typ na drezuru a dodržování pravidel. Tak tohle je Brok. Štěne. Kříženec dvou loveckých plemen. Pes. Jsem ráda, že si vždycky stojim za svym a co si slíbim, to splnim.

Broka jsme si přivezli už v říjnu. Měla jsem v plánu o něm psát články, udělat mu vlastní Instagram,tam ho proslavit a vydělat majlant. Zhruba třetí den po jeho příchodu do naší rodinybyla zdevastovaná půlka bytu, vytahaný hmožděnky ze zdi (sorry, ale jak to mohlo to štěně zvládnout?), já na nervy a pes ledově klidný. To mu vydrželo. Takže jsem se na všechny Instagramy vykašlala a snažila se jeho i nás udržet při životě.

V prosinci Brok stále čůral doma. Ne na jedno oblíbený místo. Všude. Pořád. Potkávali jsme v parku ostatní pejskaře a se štěňatama, který se s poťouchlým výrazem v očím divili "Tak on pořád čůrá doma? To náš Bobík/Žánpól/Godot se to naučil asi třetí den, co jsme ho měli doma!" Já uvědoměle reagovala s "To víte, každýmu to trvá jinak dlouho..." a za rohem šeptala "Vidíš ty kreténe, i ten malej raťafák už dávno ochcává rohy venku tyvole a ty furt nic." Brok to zpravidla přecházel s patřičně klidným a nadřazeným výrazem. A jen co jsme přišli domů, udělal uprostřed obýváku loužičku.

V lednu začal Brok konečně trošku poslouchat. To znamená, že občas přišel, když jsem zavolala "ke mně". Pokud teda neviděl jinýho psa. Nebo člověka. Nebo cokoliv, co bylo zábavnější, než já.
Taky mi tou dobou začal nabízet věci. Když jsem mu dala vepřový ucho na kousání, přišel a položil mi ho do klína. Až když jsem řekla, že ho nechci, šel si ho sníst. Dočetla jsem se, že to dělá, protože mě bere jako vůdce smečky. Tak to jsem se skoro rozplakala dojetím. V podobnym duchu mi o pár dní později přinesl k nohám starou mršinu zajíce, co někde našel. Tak to jsem se málem pozvracela smrady.

V únoru Brok zase poslouchat přestal. To znamená, že nepřišel, ani když široko daleko nikdo nebyl. Podíval se na mě a s výrazem "To by se ti líbilo, viď" pomalým krokem odcházel na opačnou stranu. Já hledala nejbližší větev, na který bych se případně mohla oběsit na vodítku, kdybych už dál fakt nemohla. Prý se tomu říká puberta.

Tou dobou si Broček začal omotávat kolem prstu taky Ondřeje, mýho kluka. Začalo to euforickými přívaly štěstí, že je páníček konečně doma. Jakmile dostal kost, hned jí šel nabídnout paníčkovi, jestli si nechce taky kousnout. Ondra byl nejdřív tvrďák a pokračoval v proslovech ala "ten čokl furt zlobí a dělá bordel". Pak ale začal nenápadně obracet. Začalo to tím, že o Brokovi zásadně mluvil jako o "tom našem klukovi" a "našem malym".

Pokračovalo to známym postižením pejskařů - množným číslem. Takže stojí na trávě a křičí přes půl parku "My jsme hodný, my se nepereme!" jak kdyby ten pejskař odnaproti měl čekat, že nejenom Brok, ale i Ondřej se mu vrhne po krku. No a vyvrcholilo to tím, že nedávno přišel domů a slyším ho v předsíni mumlat "No to víš, že už je tatínek doma miláčku a koukej co ti přivezl..". Ztracenej. Definitivně.

V březnu se Ondřej začal okatě vtírat Brokovi do přízně. Hned při cestě z procházky hlásil "Hele, jídlo mu dam dneska já, víš co, přecijenom jsem s nim míň, tak aby mě měl taky rád!" Tak jsem zjistila, že je trošičku vezprdelka.
Pes se mohl přetrhnout, aby mu dal najevo, že ho vážně, nebetyčně a nesmírně miluje.
Pcha. Vůbec jsem nežárlila. A rozhodně popíram, že bych Brokovi za rohem na tajňáka dávala salám a šeptala "To máš ode mě jo,pamatuj si to, od P-A-N-I-Č-K-Y!"

A pokud chcete vidět Broka online, koukněte na fotky na Facebook na náš Deníček klasického pejskaře. :)

Autor: Barbora Pangrácová | středa 7.6.2017 23:11 | karma článku: 25.59 | přečteno: 957x

Další články blogera

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 297 | Diskuse

Barbora Pangrácová

Deníček klasického pejskaře 3

Pokračování příběhů o malym loveckym štěňátku, který obrací naruby životy všech, kdo se mihnou okolo něj. O Brokovi.

20.6.2017 v 15:56 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 460 | Diskuse

Barbora Pangrácová

Deníček klasického pejskaře 2

Další příběhy tom, jak jsem chtěla klidnou fenku z útulku a místo toho mám štěně loveckýho pejska. Broka.Takové, které zná asi každý klasický pejskař.

18.6.2017 v 22:16 | Karma článku: 16.56 | Přečteno: 501 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

Každá ženská zbožňuje nějakého fašistu

Každá ženská zbožňuj nějakého fašistu, holínku ve ksichtě a surové, surové srdce nějakého surovce jako ty. Ano, ženy mají rády parchanty. Každá má své důvody, proč si hýčká svého surovce. Příklady tří dívek, které okouzlil záporák

18.8.2017 v 9:44 | Karma článku: 17.69 | Přečteno: 524 | Diskuse

Klára Dvořáková

S velkýma musíte v květnu - povídka

Jakou nosíte velikost podprsenky? Víte nebo nevíte? V tomhle obchodě je to teda celkem jedno, protože tahle svérázná prodavačka vám stejně vysvětlí, že je potřebujete zmenšit a máte špatné číslo i střih...

18.8.2017 v 8:07 | Karma článku: 23.51 | Přečteno: 725 | Diskuse

Zuzana Fantová

Lež, máš krátké nohy!

Tuhle se mě někdo ptal, jestli stíhám číst noviny. "K tomu mám jednu historku," řekla jsem a hlavou mi běželo, že je konec léta a rána už jsou cítit podzimem.

16.8.2017 v 22:09 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 518 | Diskuse

Ivana Dianová

Jsem chlupatá, chlupatá

U mne si očividně daly sraz všechny chloupky naší rodiny. Nikdo je nechtěl, tak šly ke mně; co se budou vnucovat, no ne? A u mne se mají dobře...

16.8.2017 v 13:16 | Karma článku: 31.62 | Přečteno: 2027 | Diskuse

Viktorie Besó

Kdyby blbost nadnášela...

A je to tu zase! Gaussova křivka mé inteligence se začala loňského roku nenápadně vracet do normálu, což byl pocit úlevný. Jenže před osmi měsíci nastal zvrat a jsme tam, kde jsme byli. Možná ještě hlouběji.

16.8.2017 v 10:39 | Karma článku: 37.63 | Přečteno: 4657 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 14.11 Průměrná čtenost 524

Jsem nadšená copywriterka a píáristka. Přirozený nadšenec do věcí, o kterých ostatní říkají, že to nějde a nikdo normální by do toho nešel. Ve dvaadvaceti odešla z korporátu a začala pracovat na sebe. S přáteli jsem vymyslela a zorganizovala tři ročníky divadlního festivalu, dělala tiskovou mluvčí pro hudební festival a podílela se na jedné volební kampani. V pětadvaceti jsem jela s kámoškou stopem do Barcelony a zpátky a rozhodla se, že chci víc cestovat a míň sedět u počítače. Začala jsem pracovat jen online a z domova. Píšu, trochu překládám, dělám online marketing. O půl roku déle jsem potkala jednoho skvělýho kuchaře a zamilovala se. Za dalších 5 měsíců jsme spolu sedli do 20 starého Forda Fiesty a vydali se na pár měsíců do Španělska. Teď jsem zpět v Čechách, píšu o svých cestách a připravuji se na další. :) 

Momentálně pracuji na webu www.worldwide-blog.com. 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.